Všechny rozhovory

Brouk č. 14

Rozhovor s Lišounem

Sedím dnes naproti Broukovi číslo 14. Lišoun se tváří, jako by už dávno věděl, na co se ho chci zeptat.

A možná také ví, proč jsem si pro první rozhovor vybrala právě jeho.

Kranti

Lišoune, proč se vlastně říká „liška podšitá“? To nezní zrovna jako pochvala.

Lišoun

Protože lidé jsou trochu podezřívaví, když někdo přemýšlí o dva kroky dopředu.

Kranti

Takže nejsi podvodník?

Lišoun

To bych se proti tomu důrazně ohradil. Chytrý ještě neznamená nepoctivý.

Kranti

Jenže liška bývá symbolem mazanosti. Někdy také lsti.

Lišoun

To ano. Ale mazanost se dá použít různě. Můžeš někoho přelstít. Anebo můžeš včas poznat, že někdo zkouší přelstít tebe.

Kranti

Takže s čím nám vlastně můžeš pomoci?

Lišoun

Třeba s tím, abyste nevěřili úplně všemu jen proto, že to někdo řekl hezkým hlasem.

Kranti

To zní trochu nedůvěřivě.

Lišoun

Já neříkám: „Nikomu nevěř.“ Říkám: „Dívej se.“

Kranti

Na co?

Lišoun

Jestli slova souhlasí s tím, co člověk skutečně dělá. Jestli nabídka, která vypadá báječně, nemá někde malinkými písmeny něco, co už tak báječné není. A také jestli si někdy něco nenamlouváš sama.

Kranti

Takže tě potřebujeme hlavně kvůli druhým lidem?

Lišoun

Kdepak. Někdy jsem nejužitečnější právě ve chvíli, kdy si člověk dokáže obelhat sám sebe.

Kranti

Třeba jak?

Lišoun

„Mně to nevadí.“ „Já nic nepotřebuji.“ „Určitě se to samo vyřeší.“ „Tentokrát to bude jiné.“

Kranti

A co s tím uděláš?

Lišoun

Nic.

Kranti

Nic?

Lišoun

Já jsem Brouk. Ne stěhovací služba pro lidské problémy.

Kranti

Tak k čemu tedy jsi?

Lišoun

Ukážu ti místo, na které se máš podívat. Ale podívat se musíš sama.

Chvíli je ticho.

Lišoun si spokojeně upraví tykadlo.

Kranti

Takže když se objevíš, nemusí to znamenat, že je kolem mě nějaký podvod?

Lišoun

Přesně. Někdy jen říkám: „Nespěchej. Rozhlédni se. Přemýšlej. A pak se rozhodni.“

Kranti

A kdyby sis měl pro dnešek vybrat jednu jedinou otázku?

Lišoun se usměje.

Lišoun

„Vidím věci takové, jaké opravdu jsou – nebo takové, jaké bych si přála, aby byly?“

A tím náš první rozhovor končí.

Lišoun odchází docela spokojeně. A já mám takový zvláštní pocit, že celou dobu věděl, kam ten rozhovor povede.

Ale to by samozřejmě nikdy nepřiznal.